Dotazy ----- Řetězáky --------- O HP ------------- Interwievs

Červenec 2007


Smutný příběh

11. července 2007 v 10:22 Moje povídání...
Je to řetězovka, nemá to s HP nic společného. Dávám to sem, protože jsem to našla na blogu kamarádky. Je to opravdu smutný příběh.


Nepamatuji si toho moc o místě, kde jsem se narodil. Bylo to stísněné a tmavé místo a lidé si s námi nikdy nechodili hrát. Pamatuji si maminku a její měkkou srst, ale byla často nemocná a velmi hubená. Měla jen velmi málo mléka pro mě a mé bratříčky a sestřičky. Pamatuji si, že mnozí z nich umřeli a velmi mi chyběli.


Pamatuji si na den, kdy mě vzali od maminky. Byl jsem velice smutný a vystrašený. Moje mléčné zoubky sotva vyrostli a opravdu jsem měl být ještě u maminky, ale ona byla taková nemocná a lidé stále mluvili o tom, že chtějí peníze a jde jim na nervy ten nepořádek, který já a moje sestra děláme. Tak nás dali do klece a vzali na neznámé místo. Pouze nás dva. Choulili jsme se k sobě a byli jsme tak vystrašení. Stále nás nikdo nepřišel pohladit a mít nás rád. Tolik nových věcí, zvuků a pachů. Jsme v obchodě, kde je tolik různých zvířat. Některá piští, jiná mňoukají, další pípají. Moje sestřička a já jsme natlačení v malé kleci. Slyším i jiná štěňátka. Vidím lidi, kteří se na mne koukají, líbí se mi ,,malí lidé´´- děti, vypadají tak mile a směšně, jakoby si chtěli se mnou hrát. Celý den zůstáváme v malé kleci; někdy protivní lidé bouchnou do skla a vylekají nás. Často nás vyndávají ven, aby nás ukázali lidem. Někteří jsou jemní, jiní nám způsobují bolest; vždy slyšíme: ,,Ach, jací jsou rozkošní, chtěl bych jedno domů, ale nikdy si nás nikdo nevezme.


Moje sestřička minulou noc zemřela, když byla v obchodě tma. Položil jsem si hlavu na její jemný kožíšek a cítil jsem, jak život uniká z jejího malého hubeného tělíčka. Slyšel jsem je mluvit, že byla nemocná a že by mne měli prodat za sníženou cenu, abych co nejdříve opustil obchod. Myslím, že moje slabé zavytí bylo jediným projevem smutku nad mojí sestřičkou, neboť její tělíčko ráno vzali ven z klece a zakopali.


Dnes přišla jedna rodina a koupila si mne! Och, šastný den! Je to milá rodina. Opravdu, opravdu mě chtějí! Koupili mi misku a krmivo a malé děvčátko mne drží tak něžně v náručí. Mám ji tak rád! Mamka a taťka říkali, že jsem milé a krásné štěně! Dostal jsem jméno Anděl, neboli Andílek. Rád olizuji mé nové lidi. Rodina se o mne výborně stará, mají mne rádi a jsou něžní a milí. Jemně mne učí, co je správné a co ne, dávají mi dobré jídlo a moře lásky. Chci se jenom zavděčit těmto úžasným lidem. Mám velmi rád malé děvčátko a rád si s ním hraji a honím.


Dnes jsem byl u veterináře. Bylo to zvláštní místo a já jsem se bál. Dostal jsem nějaké injekce, ale moje nejlepší kamarádka, malé děvčátko, mne jemně držela a povídala, že to bude v pořádku. Tak jsem se uklidnil. Veterinář musel říkat něco smutného mé milované rodině, protože vypadali strašně smutní. Zaslechl jsem něco jako ,,silná dysplazie kloubů´´ a něco o mém srdci. Zaslechl jsem veterináře zašeptat něco o rádobychovatelích a že moji rodiče určitě nebyli testovaní. Nevím, co to všechno znamená, ale bolí mne vidět moji rodinu takovou smutnou. Ale stále mne milují a já je mám také stále velice rád.


Už je mi 6 měsíců. Ve věku, kdy jsou jiná štěňátka silná a bláznivá, mne hrozně bolí jenom se pohnout. Bolest nikdy nepřestávala. Bolí mne běhat a hrát si s mým milovaným děvčátkem a těžko se mi dýchá. Snažím se ze všech sil být silným štěňátkem, jakým bych měl být, ale je to těžké! Láme mi to srdce, když vidím děvčátko takové smutné a když slyším mamku a taťku říkat, že ,,asi už nastal ten čas´´. Několikrát jsem byl na to místě u veterináře a zprávy nikdy nebyly dobré. Vždy mluví o ,,dědičných problémech´´.


Já přeci chci jen cítit teplé sluneční paprsky, hrát si a tulit se k mojí rodině. Minulá noc byla nejhorší. Bolest byla mou stálou společnicí. Teď už mne bolí i se postavit a napít se. Chci se postavit, ale můžu už jen kňučet bolestí.


Vzali mne naposledy do auta. Všichni jsou takoví smutní a já nevím proč. Byl jsem zlý? Snažil jsem se být hodný a mít všechny rád. Co jsem udělal špatně? Och, jen kdyby ta bolest pominula! Kdybych jen mohl usušit slzy mého děvčátka! Vystrčím jazyk, abych jí olíznu ruku, ale můžu jen zakňučet bolestí.


Stůl u veterináře je takový studený. Tak hodně se bojím. Všichni lidé mne objímají a hladí. Pláčí do mého kožíšku. Cítím jejich lásku a smutek. Podařilo se mi jemně oblíznout jejich ruce. Ani veterinář nevypadá dneska tak přísně. Je jemný a cítím jakousi úlevu. Děvčátko mne drží jemně a já jí děkuji za všechnu lásku, co mi dala. Cítím jemné píchnutí v přední tlapce. Bolest začíná ustupovat. Cítím, jak na mne jde klid. Teď můžu něžně olízat její ruku. Začínám vidět sny: vidím přicházet mojí maminku a mé bratříčky a sestřičky na vzdáleném zeleném místě. Říkají, že tam není bolest, jen pokoj a štěstí. Dávám mé rodině sbohem jediným způsobem, který znám - slabým zavrtěním ocásku a přitulením se. Doufal jsem, že s nimi strávím hodně, hodně měsíců, ale nebylo mi to souzeno. ,,Víte´´, povídal veterinář, ,,štěňata v pet-shopech nepochází od etických chovatelů´´. Bolest teď ustává a já vím, že přejde mnoho let, než uvidím svou milovanou rodinu znovu.


Kdyby se to jenom všechno událo jinak.

Tenhle příběh koluje po internetu, dejte si ho taky na svůj blog ať už se tohle nikdy nestane! Prosím...

ZDROJ 1 ZDROJ 2

Rowlingová je proti anorektičkám

11. července 2007 v 10:12
Spisovatelka J. K. Rowling (40) veřejně vystoupila proti všem vyhublým celebritám a nazvala je "chodícími párátky", která nemají nic v hlavě.
"Matka" Harryho Pottera si vzala na mušku hvězdy, jakými jsou Paris Hilton (25), Lindsay Lohan (19) nebo Jessica Simpson (25).
Rowling vadí, že dnešní společnost až nezdravě odsuzuje plnoštíhlé dívky. Sama se sebou je spokojená a nic by na sobě neměnila. Má ale strach, aby její dcery Jessica (12) a Jean (15 měsíců) v budoucnu nepropadly těmto pochybným trendům.

Harry Potter musí zemřít!

11. července 2007 v 9:57 Něco k HP
Určitě si říkáte, co má nejpopulárnější čaroděj současnosti společného s partou lidí na opuštěném ostrově. Nic, tedy kromě toho, že tvůrce seriálu Lost, Damon Lindelof, napsal pro deník NYTimes zajímavý článek o tom, proč Harry Potter musí v již brzo vydané poslední sedmé knize zemřít. V kompletním znění si ho můžete přečíst zde, pro slabší angličtináře vybíráme několik zásadních úryvků.
  • My Američané máme rádi uzavřené konce. Potřebujeme je. Na rozdíl od Britů, kteří s vyřešením nespěchají.
  • Četl jsem, že 80% Američanů si myslí, že Harry nepřežije konec poslední knihy. Vlastně je to takové přání. Přejeme si, aby ten zmetek už konečně chcípnul.
  • Přestože jeho rodiče byli brutálně zavražděni, strávil polovinu života v přístěnku pod schody a jeho kamarádi umírali - nezískal naše sympatie. Ale zároveň chceme být překvapeni - že nakonec přežije.
  • Dobro nakonec zvítězí. Naděje přebije zoufalství. Harry vyhraje, Voldemort prohraje. Ewokové budou zpívat. Přesto musí musí Harry zemřit. Bude to tragické, vypjaté a překvapivé. A především - bude to spravedlivé.


více infotmací na www.lost.cz



Hlasujte

8. července 2007 v 16:58 Moje povídání...
Hlasuj prosím pro mě-Elizabeth Greenová

Klick

7. července 2007 v 14:05 Moje povídání...
Stačí kliknout a jste...

Moji NEJ

6. července 2007 v 12:38 Můj profil
Tak zase jednou jsem se pokoušela přemíšlet jak jsem se tak pokoušela něco vymislet, tak se mi to ku podivu povedlo...
No abych řekla pravdu, trochu mě k tomu inspirovala Blanch. Něco podobného má také na blogu a já si řekla, že by nebylo špatné zaspomínat na staré časy a možná si i něco přečíst!

Nejbližší osazenstvo:

Ti které čtu:

  • Alion
  • Eillen
  • Dreamsofjajda
  • Kaitlinin
  • Nymphadora

  • A pak bych jsem měla dát ještě nějaké lidi, ke kterým chodím, ale bylo bych jich tolik, že by se mohlo stát, že bych někoho opomenula a to nechci :-)

    Tak a teď si zavzpomínám....doufám, že popravdě:-D

    První autor, kterého jsem kdy četla: Brabikate
    První kapitolová povídka, ktrerou jsem kdy četla:Severus Snape (ne)milovaný profesor
    První jednorázová povídka, kterou jem dky četla:Poslední boj s Pánem Zla
    První slash povídka, kterou jsem kdy četla:tak tohle bude asi nejhorší....ale už to mám!! A teď napětí...A je to Cena narcisů!!!
    První kapitolová slash povídka, kterou jsem kdy četla:Lektvar pravdy
    První slash autor, kterého jsem kdy četla: T. Orlovská
    Nejoblíbenější het autor: Ivík
    Nejoblíbenější slash autor: Veronika, David
    Podle mě nejvtipnější autor: Jak kdy...neberte to osobně holky, ale někdy u vašich povídek sevidržím v klidu...abych to řekla slušně....no spíš se válím po zemi smíche...ale jen někdy, ale když už to tak je tak na té zemi jsem docela dlouho :-D Takže a jsou to Blanch (pro někoho překvapivé) a Viwian :-)
    Úplně první osoba, kterou jsem zde poznala: Brabikate, Blanch, Ivík
    A nakonec...lidem, kterým bych chtěla poděkovat, že tu jsou a že píší a jak!!!:

  • Blanch
(patří mezi první, které jsem kdy četla...od ní mám nejraději povídku Pikový král....:-))
  • Ivík
(patří k velkým rybkám v tomto světě....četla jsem od ní hodně, ale nevíc se těším na povídku, kterou mi slíbala, no ale jinak mám od ní ráda... to bude těžší než u Blanch...no určitě Má mudlovská nevlastní sestřička, Obchůdek..no je toho tolik...)
  • Viwian
(s tou si perfektně rozumím...je to super človíček, ale naprosto super človíček. :-) A ta chvála ti opravdu patří :-) No od ní určitě Svobodný vězeň-povídka, kde skvěle vylíčila Severuse, jeden pohled, jedna smrt-tak to je kapet delší, ale já se řídím čím delší tím lepší)
  • Allishka
(tak ona opravdu patří k těm super píšícím lidičkám, no sice moc času tomu nevěnuje, ale když už něco přidá na blog je to naprosto neuvěřitelné...Od ní bych Vám doporučila Není vše tak, jak to vypadá, To jsem nebyl já!)


A teď si možná řeknete, že se Vám ani jeden zde zmiňovaných autorů nezamlouvá, ale mě ANO! A můžu s čistým srdcem říct, že bych za holky dala ruku do ohně. Podle mě jsou super ne jen tím co dělají, ale i tím jaké jsem to osobnosti s velkým O. Jsem ráda, že takový skvělí lidé ještě existují a že zrovna já je můžu mít za přátele. Ano! Teď si myslíte že sjem ae zbláznila nazývat lidi z netu za přátele, ale já to tak cítím. :-)
P.S. doufám, že ti Blanch nevadí, že jsem si od tebe půjčila